Vyváženost

Peníze znamenají energii. Kam tečou naše peníze, tam také putuje naše energie. Ano, můžeme dokonce říct, že kde jsou naše peníze, tam najdeme i naše srdce. Proto bychom si měli občas prověřit, zda je vydáváme za věci, které si skutečně přejeme. Mnozí z nás si ukládají peníze na horší časy. Jistě není chybou, když si vytváříme rezervu, ale mnohdy se necháme šetřením ztrhnout natolik, že se již neumíme těšit z toho, čeho jsme dosáhli.

Spoření a energie

Spoření a energie, kterou vynaložíme, by měly být v rovnováze. Řada lidí, i podnikatelů, jsou příliš vlídní a laskaví. Raději peníze jen tak rozdávají, než aby něco žádali. I takové chování je znamením nevyváženosti. Je pěkné být vlídný a laskavý, ale jakmile je naše konání pouze jednostranné, přijde čas, kdy ostatní nebudou nadále takového člověka brát vážně. Kdo hodně dává, smí také hodně žádat. Ustavičná skromnost je stejně tak nerozumná jako přehnaná sobeckost. Obojí plodí rozpor v nás samotných i ve vztahu k našemu okolí. Pokud vznikne napětí, měli bychom zkontrolovat, zda jsou misky vah s označením výdaje a příjmy v rovnováze.

Rovnováha energií

Sebevědomí a otevřenost umožňují rovnováhu a nechávají proudit energii. Někteří lidé si myslí, že duchovně založený člověk by neměl hloubat nad finančním prospěchem a jeho výhodami. Jistým způsobem je tato myšlenka pravdivá. V životě by měly být výdaje a příjmy v rovnováze. Kdo v dobrém úmyslu hodně dává, měl by také hodně dostat. Na druhé straně, kdo získává příliš mnoho energie od ostatních, je jen málokdy šťastný. Pak se rychle dostaví pocit, že někomu něco dlužíme. Naši vlastní energii proto využijeme nejlépe tak, když také naše okolí pochopí, jak ji nechat snadněji plynout. Je lépe někoho naučit chytat ryby, než mu jednu rybu darovat. Vytváříme tím závislost. Zcela opačně však působí, když někomu ukážeme cestu, jak si sám pomoct. Tak dosáhneme opaku - nezávislosti. Pokud se na to podíváme z dlouhodobé perspektivy, je rovnováha mezi vklady a výnosy, popřípadě mezi náklady a užitkem, předpokladem, že nás bude naše okolí brát vážně. Učitel zenu zůstal dlužen jednomu velkorysému dárci dík za příspěvek na stavbu nové síně určené pro meditaci. Když dal dárce najevo své udivení, učitel mu oznámil, že naopak on, dárce, by měl být vděčný, že směl na síň přispět. A tak to také je.

Předáváme energii

Nevlastníme energii, nýbrž ji vlastně jen předáváme dál. Čím více energie předáme, tím intenzivněji žijeme. Pokud necháváme energii vždy vědomě a volně plynout, ukáže se, že naše úsilí a výdaje na nás působí stejně blahodárně jako náš prospěch a výnosy. Co přijímáme, je pak v rovnováze s tím, co vydáváme.

zdroj: Rients Ritskes - ZEN Manažer, strana 23 až 25