Dlouhodobé zvyky

Dlouhodobé zvyky

chováme se jako housata

29.09.2014
Jak drahé je ZDARMA
Dan Ariely

Tak teď už víme, že se chováme jako housata. Nyní bychom si měli ještě vysvětlit, jak se z našich prvotních rozhodnutí vytvářejí dlouhodobé zvyky. Ukážu vám to na jednoduchém příkladu. Představte si, že jdete kolem restaurace a vidíte, že u dveří stojí dva lidé frontu. "Tady ale musí mít skvělou kuchyni," pomyslíte si, "lidi tu čekají ve frontě." Postavíte se tedy za ně na třetí místo. Jde kolem další chlapík, vidí tři lidi ve frontě a řekne si: "To ale musí být fantastická restaurace," a přidá se též do řady. I další lidi se nechávají nachytat a prodlužují frontu. Tomuto jevu se říká stádní chování a dochází k němu v případě, když si vytvoříme názor na základě názoru jiných lidí nebo když opakujeme jejich jednání.

Stádní chování

Existuje ale ještě další typ stádního chování, které si vyvoláváme sami. Někdy si o nějaké věci vytvoříme úsudek čistě na základě toho, jak jsme se my sami v minulosti zachovali. Je to podobné, jako bychom byli první člověk ve frontě a začali se stavět do řady sami za sebe. Že vám to nedává smysl? Pokusím se to vysvětlit. Vzpomeňte si na den, kdy jste si poprvé koupili kávu ve Starbucks. Jste ospalí a zoufale potřebujete svou denní dávku kofeinu. Zahlédnete zelené logo Starbucks a zvědavě vejdete dovnitř. Cena kávy vám připraví nepříjemný šok - léta už si dáváte kafe v Dunkin' Donuts a platíte za ně třetinu. Ale protože už jste uvnitř, ovládne vás zvědavost - jak asi chutná káva, za kterou chtějí tak nekřesťanské peníze? (Pozn. Marek Kotala - a tohle mě dovádí ke článku Omyly a mýty kolem nabídky a poptávky, kde se dozvíte proč všichni chodíme tam, kam chodíme ikdyž to není nejlepší volba.)  Koupíte si malou kávu, Zachutná vám a odcházíte spokojeni.

 

O týden později jdete opět kolem kavárny Starbucks. Že byste zase zaskočili dovnitř? V ideálním případě byste si měli spočítat všechna pro a proti: ve Starbucks je káva voňavá, zatímco ta břečka v Dunkin' Donuts je cítit jako vyjetý olej, ve Starbucks vám vykrvácí peněženka, kdežto v Dunkin' Donuts vám zbyde i na croissant, ve Starbucks si užijete pohodlí, kdežto v Dunkin' Donuts to bude na stojáka. Takové srovnání je ovšem docela komplexní výpočetní operace. Ve skutečnosti si rozhodování zjednodušíte: "Minule jsem byl ve Starbucks a chutnalo mi, takže to bude dobré i podruhé." Vejdete tedy zase dovnitř a dáte si znovu malou dobrou kávu. Tím jste se ovšem stali druhou osobou ve frontě, na jejímž začátku stojíte zase jen vy. Za pár dní třeba půjdete kolem Starbucks znovu, živě si vybavíte své předchozí pozitivní zážitky a voila - jste tam potřetí! Jste už třetí člověk ve frontě a stojíte sami za sebou. Jak jdou týdny, vašich návštěv přibývá a fronta tvořená vaší ctihodnou osobou je stále delší. Dát si kávu ve Starbucks se pro vás stává zvyklostí.


zdroj: Dan Ariely - Jak drahé je ZDARMA, str.41, 42

Logo Můj deníček - Marek Kotala
Inzerujte zde!

Máte zájem o reklamu? Kupte si textový odkaz na této pozici!


Doporučuji