Čtení Whitmanových Listů trávy

Čtení Whitmanových Listů trávy

Nabídka

10.02.2015
Jak drahé je ZDARMA
Dan Ariely

Zaklapl jsem knihu a sdělil jsem překvapeným studentům, že příští pátek uskutečním tři veřejná čtení Whitmanových Listů trávy: jedno krátké, jedno středně dlouhé a jedno opravdu obsáhlé. Protože sál má omezenou kapacitu, rozhodl jsem se nabídnout vstupenky v aukci. Rozdal jsem studentům papíry, aby mohli zapsat své nabídky, ale ještě předtím jsem jim položil speciální otázku. . . Poloviny studentů jsem se zeptal, jestli by - čistě hypoteticky - byli ochotni dát mi 10 dolarů za desetiminutovou recitaci. Druhé poloviny jsem se zeptal, jestli by naopak byli ochotni deset minut poslouchat mou recitaci, kdybych jim za to dal 10 dolarů. Samozřejmě se jednalo o kotvu. Teprve pak jsem studenty požádal, aby napsali své nabídky na mé páteční čtení. Myslíte, že má nenápadná kotva nějak ovlivnila výši nabídek? Ještě než vám prozradím výsledek, musím uvést dvě důležité skutečnosti. Za prvé, v recitaci opravdu nepatřím do užší světové špičky, takže žádat od někoho, aby mi zaplatil za deset minut skřehotání, to už je opravdu drzost. Za druhé, studenti mohli na papír napsat i záporné nabídky, tedy požadovat, abych jim za jejich utrpení zaplatil já.

 

Kdo si zaslouží odměnu?

A nyní k výsledkům (představte si, že slyšíte dramatický virbl). Ti studenti, kterých jsem se předem zeptal, zda by mi zaplatili, mi opravdu i na papíře nabídli sladkou odměnu. V průměru mi chtěli dát dolar za krátké čtení, 2 dolary za střední a 3 dolary za dlouhou recitaci. Zdá se tedy, že bych se uživil i bez univerzity! Ale co ti, které jsem nejdřív ukotvil k představě, že za tu strašlivou seanci zaslouží odměnu spíše oni než já? Jak asi čekáte, opravdu napsali na papír záporné částky, takže vlastně očekávali platbu ode mě. Za krátké čtení chtěli 1,30 dolaru, za delší 2,70 dolaru a konečně celou recitaci byli ochotni zkousnout za 4,80 dolaru. Podobně jako Tom Sawyer, i já jsem dokázal vzít jednu činnost a prezentovat ji jednou jako příjemný zážitek a podruhé jako protivné utrpení. Nikdo ze studentů ve skutečnosti nevěděl, jestli moje recitace zaslouží peněžitou odměnu, nebo jestli naopak stojí za starou belu. Ani jedna skupina neměla potuchy, jestli jim nabídnu kvalitní zážitek, nebo akustické mučení. Přesto se nechali ovlivnit kotvou a utvořili si dojem na základě první otázky, kterou jsem jim předhodil. A co víc - jakmile udělali první rozhodnutí, tak už se ho drželi i nadále, když přišlo na střední a dlouhou recitaci. Jinými slovy - studenti neměli žádný racionální podklad, jak mou recitaci předem ohodnotit, ale přidrželi se předem hozené kotvy a svůj názor už si podrželi. Ke stejným závěrům ostatně došel i Mark Twain: „Kdyby Tom byl velkým filozofem - jako třeba autor této knížky- tak by určitě chápal rozdíl mezi prací a zábavou. Práce je to, co dělat musíme, zatímco zábava je to, co děláme dobrovolně." Mark Twain zaznamenal i další svůj postřeh: „V Anglii jsou bohatí džentlmeni, kteří v létě pro radost řídí své čtyřspřeží a ujedou s ním klidně i dvacet třicet mil za den, protože je tahle zábava stojí spoustu peněz. Kdyby jim někdo za tutéž činnost nabídl mzdu kočího, stala by se z toho obyčejná práce a naše hrdiny by to rychle přestalo bavit."*

 

 

zdroj: Dan Ariely - Jak drahé je ZDARMA, str. 44 - 45




Logo Můj deníček - Marek Kotala
Inzerujte zde!

Máte zájem o reklamu? Kupte si textový odkaz na této pozici!


Doporučuji